Fialky, life hacky a gumový rukavice

Já když se rozhodnu udělat nějaký změny ve svým životě, tak před tím většinou už různě pokukuju po nějakejch informacích. Začnou na mě útočit knížky s tím tématem, články na webu, podcasty. Nějak samovolně začnu sledovat sítě nějakejch lidí, co řešej věci, který řeším já, nebo ještě lépe – už je vyřešili a zvenku to vypadá, že je vyřešili dobře. Leckdy jsem to asi blbě pochopila a leckdy to pro mě byly rady úplně na hovno.

Před pár tejdnama jsem viděla jeden takovej life hack na nějaký sociální síti. Mě uklidňuje, když se dívám na videa, jak někdo uklízí, takže na mě skočilo video, který podobně zaměřenejm lidem, jako jsem já, ukazuje novinky v úklidu. Nějaká paní tam demonstrovala, jak se starat o záchod, aby byl krásně čistej. Paní rozčiluje, jak takový ty WC dezinfekce/vonítka musejí bejt zavěšený přes celou hranu mísy, což je neestetický, a že je super hack to teda nedávat přes tu hranu mísy, ale že je úplně v pohodě to dát rovnou zevnitř mezi mísu a proud vody. Že to tam krásně drží a vás pak nerozčiluje, že je ten plast vidět. Přišlo mi to naprosto fantastický. Sice jsem až do zhlédnutí toho videa nevěděla, že mě ten plast přes tu mísu taky rozčiluje, ale teď už to tak prostě je. Takže druhej den jsem přesně podle návodu nainstalovala nový vonítko a šla jsem si po svejch.

Asi za tejden se mi úplně nepochopitelně začal přicpávat hajzlík. Tak jsem si říkala, že to asi návštěva – bylo tam dost lidí, takže prostě asi měli velký bobky. Moje to samozřejmě bejt nemohly – moje jsou maličký, voněj po fialkách a rozhodně nemůžou ucpat hajzl. Nalila jsem tam krtka a zas jsem to pustila z hlavy. Situace se dost zhoršovala a mě to několik dní vůbec nedocházelo. Pak mi to teda konečně cvaklo. Došlo mi to na nějaký ranní pracovní schůzce, kdy mi klient vysvětloval nějakej problém, ale nechtěl si přiznat, že příčina toho problému je on sám. Bylo to komický na více úrovních a můj hajzlík už byl v tu chvíli tak zacpanej, že další spláchnutí by znamenalo hnědou katastrofu v mý krásný bílý koupelně. Měla jsem štěstí, protože mám v baráku záchody dva. Takže jsem napsala kolegovi, ať mi cestou do studia koupí gumový rukavice. On je diplomat, takže se neptal. Vyřešit jsem to zvládla sama, ale bylo to nechutný, nechtělo se mi do toho a mělo to několik fází, který si všichni umíte představit. Do teď mám odřeniny na kloubech obou ukazováčků, protože na tuhle operaci byly potřeba obě moje ruce.

Došlo mi, že jsem si vytvořila problém, kterej jsem předtím vůbec neměla. Jen proto, že to někdo jinej měl jinak. A že některý věci možná fakt nejsou k opravování.

Někdy je největší life hack se na to prostě vysrat.

Další texty: